Z Bahíi jsme vyrazili autobusem v 6:15 ráno, naštěstí to byly sedačky "cama ejecutivo", který se dají sklopit a jsou to takový křesílka, tak jsme se trochu dochrupli. Přestup jsme zvládli, autobusy na sebe čekají a vyjedou klidně o 20min později, no stress. Když jsme dorazili do Carhúe, vyrazili jsme do města. Ulice byly zase liduprázdný stejně jako v Monte Hermoso. Potkali jsme pár opravdu starých aut, pár místních na kolech a asi 3 otevřený krámečky a jednu zmrzlinárnu.
Našli jsme turistický informace, nechali si od paní na mapičce ukázat jak se dostaneme kolem jezera do "zatopeného" městečka Villa lago Epecuén a šli jsme si vyzvednout kola. No, stroje to byli zelené, se startovním číslem, ale rozhodně se na nich nědalo jet jako o závod :-D Brzdy to nemělo, se sedlama se nedalo hnout a moje zadní kolo nemělo přitaženej střed (asi) a tak se kinklalo ze strany na stranu. Jeli jsme na pumpu o pár bloků dál, tam ale neměli nářadí, takže jsme jen dofoukli pneu, namazali se opalovacím krémem a dobrodrůžo mohlo začít!
Před cestou jsme se posilnili "empanadas" (něco jako pyrožky, těsto plněné čímkoli - maso, šunka, sýr, zelenina...), projeli prázdným městečkem a jeli podél jezera Epecuén.
Byla to velice kochací jízda, protože na těch kolech to jinak ani nešlo. Výhledy byli jak z amerického filmu - skoro poušť, slaný vzduch a vedro, vedro, VEDRO! Stromy jako sochy, vyschlý a zakonzervovaný solí...cesta hlavně písek a prach, občas kus asfaltu.
Když jsme narazili na kafilérku, hned jsme ji využili jako občerstvovací stanici a přidali jsme i další vrstvu opalováku, páč slunce připejkalo (ve městě teploměr kolísal 33-36°C na slunci).
Cestou jsme viděli stádo koz na jedný zelený pláni a dva koníky v ohradě kousek před zatopeným městečkem, ale jak tam můžou existovat, to teda nevím?!
Městečko Villa lago Epecuén mělo hotely, obchody a lázně. Místní vody pomáhají na revmatické bolesti, artritidu a kožní onemocnění. Jezero Epecuén bylo koncovým jezerem v soustavě rybníků, kde se dal regulovat objem vody v závislosti na srážkách. Aby mělo městečko konstantní přívod vody, postavili nějaké hydraulické cosi, které v roce 1985 nevydrželo a voda přetekla a zaplavila víc než polovinu městečka. Zničené domy a ruiny, vyschlé stromy a koupaliště jsou tu dodnes a z místa se stala turistická atrakce :-)
 |
| Německý turista :-) |
Posvačili jsme ve stínu ruin, trochu se prošli kolem, udělali nějaké to společné foto (stále čekám na fotky od kluků, takže doplním později) a potom vyrazili na nedalekou pláž už cestou zpět. Jezero bylo fakt slané, ale taky takové špinavé, pro mě né moc koupací - ale klukům se to líbilo :-)
Na strojích značky BMX jsme bez karambólu dojeli zpět, posilnili jsme se zmrzlinou a vyrazili na autobus zpátky. Byli jsme slaní, opocení a spaření tím děsným vedrem! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat